Je samozřejmé, že bych chtěl žít v bohatství a přepychu. A že by chtěl podobně žít každý z nás. Ale když mi to začne slibovat někdo v předvolební kampani, začínám se mít na pozoru. A když se to rozhodne někdo realizovat v době, kdy je u moci, a to jednoduše na náklady státu, už se mi to ani trochu nelíbí. Ne proto, že bych si už dobře žít nechtěl, ale proto, že je to jednoznačná chyba. Tehdy, když na to státní rozpočet prostě nemá. A skutečně nepamatuji dobu, kdy na to náš rozpočet naposledy měl. Snad jedině v prvních letech po sametové revoluci, kdy měl docela velké příjmy z privatizace státního majetku. Ale to už je dávno.
Dnešní český stát už je chudý jako kostelní myš. A kdybychom byli aspoň na nule! Jenže to ne. Naše země už vězí až po uši v dluzích, které nám politické garnitury za dlouhou řadu let nadělaly, náš stát funguje do značné míry jenom zásluhou toho, že vlády prodávají dluhopisy, čímž nás noří ještě hlouběji do ekonomického marastu. A když se v této situaci nějaká politická síla rozhodne, že mi dá ještě víc peněz, abych je bohapustě projedl, když už není jasné, jak a zda vůbec se takto vzniklý dluh podaří někdy splatit, už vážně skřípu zuby. A nestojím o to.
Problémem ale je, že je tu dost naivních lidí, kteří si nevidí dál než na špičku nosu. A těm se to líbí. Jsou rádi, když jim politici něco dají, a nestarají se o to, z čeho se podobná rádoby dobrota platí. A problémem je to proto, že i tito lidé mají svůj volební hlas. A dávají ho právě někomu takovému. Takže se nám tu objevují vlády, které necítí třeba ani špetku odpovědnosti za naši budoucnost. A když už je tak zle, že se rozhazovačné politické síly podaří nahradit někým, kdo slibuje rozumnější politiku, co se stává? Tedy stalo? I ti rádoby zodpovědní najednou prošustrovávají spousty peněz a dělají další a další dluhy. Lid si to přece přeje a líp to nejde.
Ale já bych jedno řešení znal. Kdyby se ho ale podařilo prosadit, což se nepodaří. Byl bych pro to, aby se počítaly nejen hlasy volících lidí, ale i těch nevolících. A kdyby někdo nedostal pohodlné křeslo na politickém Olympu jenom proto, že bylo málo voličů, třeba by začali aspoň ti zodpovědní politici plnit své sliby. Namísto aby nad tím mávli rukou s tím, že to prostě v dnešní situaci nejde prosadit.